Autor Iva Votočková

O autorovi

Za životním příběhem vidí člověka, jehož prožitky, emoce i myšlenky jsou oprávněné a zaslouží si uznání.

    Vytváří bezpečný prostor, ve kterém každý může být sám sebou, aniž by byl hodnocen či souzen, a kde nikdo nemusí být sám se svým utrpením a svou bolestí.

      Inspiruje lidi prostřednictvím příběhů ze života a pomáhá jim objevovat jejich limity a transformovat je v příležitosti, díky kterým jsou pak schopní posunout svůj život dál směrem k větší svobodě a radosti.

        Je hrdou matkou dospívající dcery. Má ráda cyklistiku a hory a má zálibu ve psaní.

Možná rakovinu jen špatně chápeme

Možná rakovinu jen špatně chápeme. Třeba nám jen přišla ukázat něco, co jsme doteď nebyli schopní uvidět. Možná nás její existence může přimět něco důležitého o životě pochopit nebo se díky ní můžeme naučit vyjadřovat svoji lásku jinak. SMĚLE NESMĚLÉ NAHLÉDNUTÍ DO SVĚTA NEMOCNÝCH Když sedíte na onkologii jako doprovod nemocného, je to zvláštní pocit. V čekárně sedí lidé...

Celý článek

Cyklistika mi dává křídla (2. část)

Kolo jako nástroj seberozvoje 🍀 Nejdřív kolo bylo výhradně zdrojem mé radosti. V pubertě jsem na něj lovila kluky. Později jsem přišla na to, že může být dobrým nástrojem jak si budovat kondici a udržet si štíhlou postavu. Nakonec se cyklistika stala mojí vášní a kolo mým učitelem, koučem, terapeutem a vstupní branou k transformaci. Po určitou část mého života bylo kolo...

Celý článek

Cyklistika mi dává křídla (1. část)

Můj favorit kolo Favorit 😍 Nejdřív kolo bylo výhradně zdrojem mé radosti. V pubertě jsem na něj lovila kluky. Později jsem přišla na to, že může být dobrým nástrojem jak si budovat kondici a udržet si štíhlou postavu. Nakonec se cyklistika stala mojí vášní a kolo mým učitelem, koučem, terapeutem a vstupní branou k transformaci. Přesně si pamatuji den, kdy jsem se...

Celý článek

2026: Lidé jsou už nadbyteční, masky jsou už zbytečné.

Dospěli jsme do bodu, kdy to, s čím jsme byli zvyklí se identifikovat, se stává zdrojem našeho utrpení. To zřejmě není trest ani úděl, který na nás někdo seslal. Je to způsob, jak nás přimět k tomu, abychom pustili, co nám už neslouží. Pro své dobro si máme přiznat, že jsme tím, čím jsme, tedy ničím. Napadá vás snad nějaký...

Celý článek

Proč jsem se vrátila na sociální sítě

Už třetí měsíc jdu po cestě, na které každý další krok dělám s pocitem, že možná šlápnu do prázdna, ale ona se přede mnou na poslední chvíli vždy rozprostře nějaká nová cesta. A přesně tak jsem se teď ocitla před výzvou vrátit se zpět na sociální sítě. A jaké jsou mé nejčerstvější pocity po návratu na sociální sítě? Pocit osamělosti v prostoru plném lidí. Pocit...

Celý článek

Jak přeprogramovat hlavu a průběžně se ladit na pohodu

Náš život se odvíjí převážně od toho, jak jsme nastavení v hlavě a jak jsme schopní se přenastavit a to nové nastavení si pak udržet. A tak se to má i s radostí. Někteří lidé přirozeně inklinují k radosti ze života, jsou na ni takzvaně nastavení, zatímco druzí se narodí se sklonem k negativizmu nebo k němu vlivem prostředí a životních prožitků dospějí. O tom,...

Celý článek
Vzkaz na zasněženém okně auta

Zpráva ve sněhu, co zahřála srdce

Malý příběh o radosti a také o tom jak lehce se někdy necháme o radost připravit. 🙏❤️ Dnešní ráno bylo jako stvořené pro procházku. Venku bylo bílo, a obloha pokrytá tmavými mraky byla příslibem nové sněhové nadílky. Dala jsem si snídani, ne velkou, abych měla lehký krok. Chystala jsem se na kopec nad městem, na rozhlednu Žalý, což od začátku až do konce obnáší...

Celý článek